Autor: Erwing Goffman
Vydání:první
Vydání v ČR: 2003
Překlad: Tomáš Prášek
Vydavatel:SLON
Obálka:
ISBN: 8086429210
Počet stran: 163
Tento příspěvek je mým referátem o této knížce, který jsem přednášela do školy.
Kniha je psána zajímavě.Erwing Goffman nejen že stručně a jasně popisuje základní problémy stigmatizovaných, ale taktéž tuto teorii doplňuje velkým množstvím praktických ukázek a vysvětlení. Tato kniha je vhodná nejen pro studenty sociology, ale také pro všechny ty, kteří chtějí vědět, jaké to je žít se stigmatem.
Kniha je psána zajímavě.Erwing Goffman nejen že stručně a jasně popisuje základní problémy stigmatizovaných, ale taktéž tuto teorii doplňuje velkým množstvím praktických ukázek a vysvětlení. Tato kniha je vhodná nejen pro studenty sociology, ale také pro všechny ty, kteří chtějí vědět, jaké to je žít se stigmatem.
Tuto knihu doporučuji k přečtení. Je velice informačně přínosná!
Z hlediska odbornosti ji hodnotím *****/ z 5ti * možných. Z důvodů výše jmenovaných - není to jen strohá, nudně psaná kniha, ale je to velice poutavá a zajimavě napsaná kniha pro všechny!
1. Stigma a sociální identita
Stigma = znak, z řeckého slova. Stigma je znak něčeho neobvyklého, nenormálního.
Stigma – př. V naší republice je normou zaměstnaný, zdravý člověk. Stigma může být už jen nezaměstnaný, nemocný člověk.
Stigma – zločince, nemocného, postiženého, nezaměstnaného, ...
Předběžná koncepce – Společnost ustavuje prostředky kategorizace osob a jejich komplementární atributy, jež jsou v souvislosti s příslušníky těchto kategorií vnímány jako běžné a přirozené.
Když se před námi objeví cizí osoba, první dojem z ní nám velmi pravděpodobně postačí k tomu, abychom předvídali její kategorii a atributy, její „sociální identitu“ .
Virtuální (představa, jak by daná osoba měla vypadat, chovat se, být) x skutečná sociální identita (jak se reálně chová, vypadá,je)
Termínem stigma tedy označujeme silně diskreditující atribut. Atribut ale není o řeči atributů ale o řeči vztahů. To co jednoho nositele stigmatizuje, může v jiné situaci, společnosti daného nositele prezentovat jako normálního obvyklého.
3 typy stigmat:
1. tělesné vady
2. vady charakteru (slabá vůle, dominantní či nepřirozené vášně, nepoctivost,duševní poruchy = homosexualita, nezaměstnanost, alkoholismus, radikalismus,...)
3. kmenová stigmata rasy, národa, náboženství
- věříme, že osoba se stigmatem není tak docela člověkem („stigmatizující“ výrazy = mrzák, zloděj, ...)
- jedinec, který by byl mohl být v běžném společenském styku přijat zcela snadno, je nositelem charakteristického rysu, jenž se může vnutit do naší pozornosti a způsobit, že ti z nás, kteří se s ním setkají , se od něj odvrátí a že bude pominut nárok jiných jeho atributů na nás. Je nositelem stigmatu, nežádoucí odlišnost od toho, co jsme očekávali.
- problém stigmatu vyvstává pouze tam, kde na všech stranách vzniká očekávání, že osoby v dané kategorii by neměly konkrétní normu jen podporovat, ale také ji naplňovat (hanba stigmatizované osoby z toho, že nenaplňuje očekávání tak jak by měl)
- ústředním problémem životní situace stigmatizovaného je problém přijetí
- snaha stigmatizovaného vyniknout v jiné oblasti a tím „vyrovnat“ svůj status
- stigmatizovaný má sklon využívat svého stigmatu k získání vedlejšího zisku, jako omluvy neúspěchů, jež je potkaly z jiných důvodů.
- Stigma (utrpení) může naučit člověka leccos o životě a o lidech (větší vnímavost, všímavost k okolí?)
- viditelné x neviditelné stigma
Našinci a zasvěcení
- První skupinou soucítících jsou osoby postižené stejným stigmatem
- Druhou skupinou soucítících jsou osoby pracující a jsoucí v každodenním kontaktu se stigmatizovanými (např. Liga vozíčkářů, Světluška, AA = anonymní alkoholici,... rodina, ...)
- Kult stigmatizace, tendence přenosu stigmatu ze stigmatizovaného na jeho blízké
Morální kariéra
- když jedinec poprvé zjistí, koho že má nyní považovat za své vlastní, pocítí přinejmenším jistou rozpolcenost
- klíčovým vztahem stigmatizovaného je tedy jeho vztah k neformálnímu společenství a formálním organizacím jeho kategorie.
- Nejen osobní zkušenosti v retrospektivě považovány za body obratu, ale že takto mohou být použity i zkušenosti takříkajíc z druhé ruky. V tomto smyslu se může například i četba literatury, dotýkající se dané skupiny, stát zkušeností, kterou bude čtenář pociťovat a hodnotit jako impuls k přeměně.
2. Kontrola informací a osobní identita
diskreditovaný – stigma zřetelné nebo se o něm všeobecně ví → existuje spolupráce mezi stigmatizovaným a normálními na vytváření dojmu, že odlišnost je irelevantní a není třeba věnovat ji pozornost; hl. okolnost života stigmatizovaného → zvládání napětí při společném kontaktu
diskreditovatelný – odlišnost patrná není a není předem známé, nebo stigmatizovaný neví, že okolí je informováno o stigmatu → regulace informací o vadě se stává druhou hl. životní situací
Sociální informace – informace nejvýznamnější pro zkoumání stigmatu mají určité vlastnosti:
• Jsou informacemi o jedinci.
• Informace i stigma jsou reflexivní a ztělesněné
• info o jedinci, jeho více či méně trvalých rysů, na rozdíl od nálad, pocitů či úmyslů, jež má v daném okamžiku, tyto info stejně jako znak jsou reflexivní a ztělesněné
• symboly – znaky vyjadřující soc. info; jsou k dispozici trvale; mohou být běžně vyhledávány a získávány; znaky znamenající něco pro jednu skupinu mohou znamenat něco jiného pro druhou; liší se mírou věrohodnosti
• symbol prestiže – soc. info vyjádřená pomocí symbolu zakládající zvláštní nárok na prestiž
symbol stigmatu – znaky upozorňující na nesrovnalost znehodnocující identitu jedince;
narušení celkového koherentního obrazu o stigmatizovaném → snižování
hodnoty stigmatizovaného; většinou použity proti vůli nositele
disidentifikátory – znaky se sklonem narušovat v pozitivním směru na přání nositele jinak
koherentní obraz
Viditelnost - nakolik dobře či špatně je určité stigma schopno sdělovat o svém nositeli skutečnost, že je stigmatizovaný
- klíčový faktor → to, co mohou o soc. identitě urč. jedince v každém okamžiku jeho každodenního života říci všichni, kt. potká, pro něj bude mít velkou váhu
- každá změna ve způsobu, jímž je nucen se vždy a všude prezentovat, bude tedy pro něj osudová
třeba odlišit od:
a) že „se o něm ví“ – stigma je vidět, pouhým kontaktem s druhými vejde ve známost (druzí vědí něco i z dřívějška + pomluvy)
b) vtíravosti (když lze rozpoznat, nakolik překáží toku interakce)
c) tzv. „vnímaného ohniska“ – dopad způsobilosti stigmatizovaného na různé životní obl.
Osobní identita
- v malých, trvalých společenských okruzích se každý člen po čase jeví druhým jako „jedinečná“ osoba → urč. osobu lde odlišit od ostatních; hraje uspořádanou, rutinní, ustálenou roli v soc. organizaci
- k ochraně proti potenciálnímu zkreslování soc. identity lze využít povahu info o osobní identitě (často totiž umožňuje jejich přesnou dokumentaci)
- biografie připojená k dokumentované identitě může jasně omezit možnosti volby, jež má daná osoba co do způsobů své prezentace
Biografie
- fakticky předpokládáme, že každý může mít fakticky jednu jedinou; vše co kdy nějaký čl. udělal nebo může udělat, je chápáno jako zahrnutelné do jeho biografie
Biografičtí druzí
- stejně jako soc. identita i osobní identita dané osoby rozděluje svět osob vědoucích (mají k dispozici osobní identifikace) a nevědoucích (osobní biografii si doposud nezačali vytvářet)
- osoba o níž druzí vědí, může, ale také nemusí vědět, že o ní vědí; naopak oni mohou či nemusí vědět, že ona ví či neví o tom, že oni o ní vědí
kognitivní rozpoznání – vjemový akt „umístění“ osoby, až již s konkrétní sociální identitou, či konkrétní osobní identitou
sociální rozpoznání – role dané osoby v komunikační etiketě, známe něčí osobní biografické info"
Předstírání
• Předstírání, že netrpím daným stigmatem.
- předstírá-li někdo, ať již v důsledku urč. okolností či záměrně, může dojít k diskreditaci následkem toho, co o něm začne být zjevné dokonce i těm, kdo jej sociálně identifikují pouze na základě skutečností dostupných jakémukoli cizímu člověku v dané soc. situaci
- někomu stigma odhalíme, někdy je lepší ho skrýt
- u skrytých stigmat, které by člověk dokázal udržet v tajnosti, bude buď pociťovat potřebu je někomu sdělit nebo vinu, že tak neučinil
Druhy vydírání:
a) „komplot“ – podstatou je momentální konstrukce událostí, kt. bude možno použít k pozdějšímu vydírání (třeba odlišit od provokace)
b) předběžné vydírání – vyděrač nutí svou oběť pokračovat v činnosti pod pohrůžkou, že jakoukoli změnu ztrestá odhalením skutečností, kt. ji učiní neobhajitelnou
c) sebezachraňující vydírání – vyděrač záměrně nebo pod vlivem okolností uniká postižení zaslouženým trestem díky tomu, že by vymáhání trest vyústilo v diskreditaci „věřitele“
d) klasické vydírání – zdroj vyděračova zisku hrozby vyzrazení takových skutečností o minulosti či přítomnosti dotyčného, jež by mohly zcela zdiskreditovat identitu, již v současnosti deklaruje
- Např. muž, který přišel o práci a před kamarády to tají, aby se necítil „méněcenný“.
- Osobu s tajenou odlišností její sociální identita přivede během pravidelných denních a týdenních aktivit do tří typů míst, kam je lidem, k nimž, jak se může ukázat, i ona patří, odepřen přístup a kde být odhalen znamená být vykázán – což je situace pro danou osobu často tak nepříjemná, že jí lze někdy mlčenlivou spoluprácí předejít.
- Předstírající je někdy postaven před nepředvídatelnou nutnost prozradit o sobě diskreditující informace, jako když se například manželka pacienta s duševní chorobou pokouší vyzvednout jeho pojistku pro případ nezaměstnanosti nebo když chce homosexuál žijící s partnerem pojistit dům a zjistí, že se musí pokusit vysvětlit svůj životní výběr oprávněné osoby.
- Předstírání: např. předstírání před dítětem co je s jeho otcem (neřekneme mu že je v psych. Léčebně, ale jen že je nemocný), tajíme stav otce před okolím a žijem ve stresu co bude, až se otec vrátí domů.
- Život na řetězu – př. Pacienti se stomií (žijí ve strachu z vytečení, proto si vše plánují od výplachu k výplachu. ...)
Techniky kontroly informací
- při společenském přijetí naráží diskreditovaný na obvyklá opakující se omezení
- diskreditovaltený – nepředvídané problémy, na něž naráží při kontrole informací o sobě a
techniky, které osoby s utajovanou vadou užívají ke kontrole zásadních informací o své osobě:
a) skrývání či zahlazování znaků, známých jako symboly stigmatu (změna jména)
b) prezentace znaků stigmatické vady jako znaků jiného atributu, který je méně významných stigmatem
c) rozdělení světa na jednu velkou skupinu, jíž neřeknou nic a druhou malou, jíž řeknou vše a na její pomoc spoléhají
- osoby blízké pomáhají diskreditovanému s jeho maskováním, ale mohou zajít i dále → stanou se ochranným kruhem → diskreditovaný si myslí, že je přijímán jako normální člověk ve větší míře než tomu je
- osoby s týmž stigmatem se mohou při předstírání často spoléhat na vzájemnou oporu
- odmítáním či vyhýbáním se náznakům důvěrností při seznamování
- udržování odstupu od nových známých i ostatních lidí → omezení sklonu druhých vytvářet si jeho osobní identifikaci
Odhalení = metoda sebeodhalení: dobrovolné nošení symbolu stigmatu (viditelný znak)
- symboly stigmatu ze své podstaty neustále dostupné vnímání
rigidní prostředky odhalení: - úmyslná přeřeknutí
Zastírání
- stigmatizovaní používají určitou přizpůsobovací techniku, která žádá, aby spojil rozdíl mezi viditelností a vtíravostí
- osoby ochotné připustit, že jsou nositeli stigmatu mohou přesto usilovat o to, aby se nad nimi jejich stigma nevznášelo jako přízrak → cílem zmírnit napětí → usnadnit sobě i druhým, aby odvrátili od stigmatu skrývanou pozornost
- prostředky podobné těm, kt. se používají u předstírání
- příbuzným typem zastírání je snaha omezit předvádění vad nejvíce spojovaných se stigmatem
3. Skupinová příslušnost
Identita ega = subjektivní pocit vlastní situace a vlastní kontinuity a charakteru, který člověk získá v důsledku svých různých sociálních zkušeností
- je subjektivní, reflexivní záležitost, kterou musí osoba, o jejíž identitu se jedná nevyhnutelně pociťovat
- soc. a osobní identita jsou součástí zájmů a definic, jež si druzí lidé vytváření o sobě
Ambivalence
- jedinec se stigmatem si v naší společnosti osvojuje měřítka identity, jež na sebe vztahuje, aniž je schopen se jim přizpůsobit, nevyhne se pocitům jisté ambivalence ohledně svého já
- stigmatizovaný projevuje tendenci stratifikovat „ty své“ dle stupně, do jakého je jejich stigma zjevné a vtíravé. K lidem, kteří jsou stigmatizovaní zjevněji než on, pak může zaujmout tytéž postoje, jaké k němu zaujímají normální
- ve spojení s či separování se od zjevněji stigmatizovaných spolutrpitelů se nejostřeji projevuje kolísání v identifikaci
- s tímto sebezrazujícím druhem stratifikace je spojena otázka sociálních spojenectví, zda totiž bude daná osoba ve svém výběru přátel, milostných protějšků či životních partnerů sahat do své vlastní skupiny, či zda přitom „překročí hranici“
- čím užší spojení stigmatizovaného s normálními, tím více se bude sám vnímat nestigmaticky, ačkoli v některých kontextech tomu bude právě naopak
Profesionální prezentace
- zásady doporučované stigmatizovanému, kt. se obvykle týkají určitých běžných záležitostí, jsou mu předestírány žádoucí metody odhalování a skrývání (řešení choulostivých situací: podpora, kt. by měl vyjadřovat „těm svým“, způsob a míra přátelení se s normálními, typy předsudků vůči osobám jeho kategorie, nad nimiž by měl přivírat oči, a ty, na něž by měl otevřeně útočit, míra do jaké by měl vystupovat jako čl. zcela normální a míra, do jaké by měl povzbuzovat poněkud odlišné zacházení se svou osobou, skutečnosti o osobách jeho kategorie, jež by jej měly naplňovat pýchou a „smiřování se“ se svou odlišností, jehož by měl být schopen
- vždy varování před úplným předstíráním, před přijetím negativních postojů druhých vůči sobě, před „přehráváním“
- na druhou stranu varování před „normifikací“ či „nepřehráváním“ – nabádáni k tomu, aby měli odpor k těm jim podobným, kt. aniž svá stigmata tají, pečlivě zastírají a dbají velmi na to, aby ukázali, že navzdory dojmu, jímž působí, jsou zcela duševně zdraví, velkorysí, střízliví, mužní, schopní těžké fyzické práce a namáhavých sportů → že jsou gentlemany mezi devianty, milými lidmi, jako jsme my, navzdory reputaci své vlastní kategorie
Příslušnost k vlastní skupině
- recepty na bytí, které jsou doporučovány jakoby z osobního hlediska stigmatizovaného, jejich analýza jasně ukazuje, že je formuje něco jiného
- povaha jedince, jakou si on sám připisuje a jako mu připisují normální je plodem povahy jeho skupinového členství
- pravá skupina dané osoby je souhrnem osob, u nichž je pravděpodobné, že budou trpět stejnou deprivací, jakou trpí ona, neboť mají stejné stigma, její pravá „skupina“ je de facto kategorií, jež může být prostředkem její diskreditace
- jestliže neexistuje nějaká cizí kultura, o kt. se lze opřít pak se tím více strukturálně separuje od normálních, tím více se jim může po kulturní stránce začít podobat
- pro kodex chování může být rozhodující vlastní skupina (profesionálové to doporučují)
Příslušnost k cizí skupině
- obecný vzorec, stigmatizovaný svým chováním by měl naznačovat, že stigma není nikterak těžké, ani zde není nutnost nést ho nijak neodlišuje od nás, ale musí se od nás držet tak daleko, jak je to zapotřebí pro naši schopnost se bezbolestně utvrzovat v našem přesvědčení o něm
- po stigmatizovaném se chce, aby měl trpělivost být pro druhé tím, čím mu odmítají dovolit pro ně být – ironie- toto vyvlastnění jeho rce může dost dobře být tím nejlepším co může získat
Politika identity
- vlastní i cizí skupina nabízí stigmatizovanému identitu ega, je mu řečeno že pokud si osvojí správný postup, podaří se mu vyrovnat se sám se sebou a stát se celým člověkem
- stigmatizovaný je ujištěn, že je lidskou bytostí jako každý jiný, ale nebylo by moudré předstírat nebo zradit „svou“ skupinu → osud a úděl stigmatizovaného; → výzba pro odborníky, kteří stigmatizované reprezentují a nutí je prezentovat ucelenou politiku identity → díky ní dokážou rychle rozpoznat „neautentické“ aspekty jiných doporučovaných řešení, zato však velmi pomalu skutečnost, že žádná „autentická“ řešení možná ani neexistují
stigmatizovaný neví co si má o sobě myslet
4. Já a jeho druhý
Odchylky a normy = chce-li někdo porozumět své odlišnosti, nemá hledět na ty, kdo jsou odlišní, ale na ty kdo jsou obyčejní
- normy (v této studii) se týkají identity nebo bytí: úspěch či neúspěch při jejich dodržování má zcela přímý dopad na psychologickou integritu daného jedince
- vedle norem (jako je sch. vidět, gramotnost) existují i normy spojené s tělesným půvabem → berou na sebe podobu ideálů a zakládají měřítka, jimž v urč. stadiu svého života není s to dostát nikdo → hodně lidí diskvalifikováno
- obecné hodnoty platné v dané společnosti nemusí být vůbec plně ukotveny a přesto mohou vrhat stín na setkání, k nimž dochází v každodenním životě
- nedodržování množství drobných norem významných pro etiketu komunikace tváří v tvář může mít velice pronikavý dopad na přijatelnost provinilce v sociálních situacích
- produktem norem identity jsou odchylky i přizpůsobení
Normální deviant = stigmatizovaný, který zvládá svou roli. Normalizace všeho = rys společnosti.
Stigma a skutečnost = normální a stigmatizovaný = jeden celek
5. Odchylky a deviace
- skupiny osob, které sdílí určité hodnoty a dodržují sociální normy, každý příslušník, který normy nedodržuje → odchylná osoba s odchylkou
- některý člen se odchýlí → začne hrát zvláštní roli; stává se symbolem skupiny a představitelem určitých šaškovských funkcí, není mu dopřána úcta, jako ostatním členům; středem pozornosti (vesnický idiot, maloměstský opilec…) deviant ve vlastní skupině
- devianti mohou občas zjistit, že mají funkci stigmatizovaných, nejsou si jisti, jak budou přijati v interakci tváří v tvář a budou zkoušet reakce na svůj úděl
- odpadlíci – dobrovolně a otevřeně odmítají přijímat jim příslušející soc. pozici stavějí se proti našim základním institucím
- sociální deviant
- 2 typy sociálních kategorií:
1. Stigma a sociální identita
Stigma = znak, z řeckého slova. Stigma je znak něčeho neobvyklého, nenormálního.
Stigma – př. V naší republice je normou zaměstnaný, zdravý člověk. Stigma může být už jen nezaměstnaný, nemocný člověk.
Stigma – zločince, nemocného, postiženého, nezaměstnaného, ...
Předběžná koncepce – Společnost ustavuje prostředky kategorizace osob a jejich komplementární atributy, jež jsou v souvislosti s příslušníky těchto kategorií vnímány jako běžné a přirozené.
Když se před námi objeví cizí osoba, první dojem z ní nám velmi pravděpodobně postačí k tomu, abychom předvídali její kategorii a atributy, její „sociální identitu“ .
Virtuální (představa, jak by daná osoba měla vypadat, chovat se, být) x skutečná sociální identita (jak se reálně chová, vypadá,je)
Termínem stigma tedy označujeme silně diskreditující atribut. Atribut ale není o řeči atributů ale o řeči vztahů. To co jednoho nositele stigmatizuje, může v jiné situaci, společnosti daného nositele prezentovat jako normálního obvyklého.
3 typy stigmat:
1. tělesné vady
2. vady charakteru (slabá vůle, dominantní či nepřirozené vášně, nepoctivost,duševní poruchy = homosexualita, nezaměstnanost, alkoholismus, radikalismus,...)
3. kmenová stigmata rasy, národa, náboženství
- věříme, že osoba se stigmatem není tak docela člověkem („stigmatizující“ výrazy = mrzák, zloděj, ...)
- jedinec, který by byl mohl být v běžném společenském styku přijat zcela snadno, je nositelem charakteristického rysu, jenž se může vnutit do naší pozornosti a způsobit, že ti z nás, kteří se s ním setkají , se od něj odvrátí a že bude pominut nárok jiných jeho atributů na nás. Je nositelem stigmatu, nežádoucí odlišnost od toho, co jsme očekávali.
- problém stigmatu vyvstává pouze tam, kde na všech stranách vzniká očekávání, že osoby v dané kategorii by neměly konkrétní normu jen podporovat, ale také ji naplňovat (hanba stigmatizované osoby z toho, že nenaplňuje očekávání tak jak by měl)
- ústředním problémem životní situace stigmatizovaného je problém přijetí
- snaha stigmatizovaného vyniknout v jiné oblasti a tím „vyrovnat“ svůj status
- stigmatizovaný má sklon využívat svého stigmatu k získání vedlejšího zisku, jako omluvy neúspěchů, jež je potkaly z jiných důvodů.
- Stigma (utrpení) může naučit člověka leccos o životě a o lidech (větší vnímavost, všímavost k okolí?)
- viditelné x neviditelné stigma
Našinci a zasvěcení
- První skupinou soucítících jsou osoby postižené stejným stigmatem
- Druhou skupinou soucítících jsou osoby pracující a jsoucí v každodenním kontaktu se stigmatizovanými (např. Liga vozíčkářů, Světluška, AA = anonymní alkoholici,... rodina, ...)
- Kult stigmatizace, tendence přenosu stigmatu ze stigmatizovaného na jeho blízké
Morální kariéra
- když jedinec poprvé zjistí, koho že má nyní považovat za své vlastní, pocítí přinejmenším jistou rozpolcenost
- klíčovým vztahem stigmatizovaného je tedy jeho vztah k neformálnímu společenství a formálním organizacím jeho kategorie.
- Nejen osobní zkušenosti v retrospektivě považovány za body obratu, ale že takto mohou být použity i zkušenosti takříkajíc z druhé ruky. V tomto smyslu se může například i četba literatury, dotýkající se dané skupiny, stát zkušeností, kterou bude čtenář pociťovat a hodnotit jako impuls k přeměně.
2. Kontrola informací a osobní identita
diskreditovaný – stigma zřetelné nebo se o něm všeobecně ví → existuje spolupráce mezi stigmatizovaným a normálními na vytváření dojmu, že odlišnost je irelevantní a není třeba věnovat ji pozornost; hl. okolnost života stigmatizovaného → zvládání napětí při společném kontaktu
diskreditovatelný – odlišnost patrná není a není předem známé, nebo stigmatizovaný neví, že okolí je informováno o stigmatu → regulace informací o vadě se stává druhou hl. životní situací
Sociální informace – informace nejvýznamnější pro zkoumání stigmatu mají určité vlastnosti:
• Jsou informacemi o jedinci.
• Informace i stigma jsou reflexivní a ztělesněné
• info o jedinci, jeho více či méně trvalých rysů, na rozdíl od nálad, pocitů či úmyslů, jež má v daném okamžiku, tyto info stejně jako znak jsou reflexivní a ztělesněné
• symboly – znaky vyjadřující soc. info; jsou k dispozici trvale; mohou být běžně vyhledávány a získávány; znaky znamenající něco pro jednu skupinu mohou znamenat něco jiného pro druhou; liší se mírou věrohodnosti
• symbol prestiže – soc. info vyjádřená pomocí symbolu zakládající zvláštní nárok na prestiž
symbol stigmatu – znaky upozorňující na nesrovnalost znehodnocující identitu jedince;
narušení celkového koherentního obrazu o stigmatizovaném → snižování
hodnoty stigmatizovaného; většinou použity proti vůli nositele
disidentifikátory – znaky se sklonem narušovat v pozitivním směru na přání nositele jinak
koherentní obraz
Viditelnost - nakolik dobře či špatně je určité stigma schopno sdělovat o svém nositeli skutečnost, že je stigmatizovaný
- klíčový faktor → to, co mohou o soc. identitě urč. jedince v každém okamžiku jeho každodenního života říci všichni, kt. potká, pro něj bude mít velkou váhu
- každá změna ve způsobu, jímž je nucen se vždy a všude prezentovat, bude tedy pro něj osudová
třeba odlišit od:
a) že „se o něm ví“ – stigma je vidět, pouhým kontaktem s druhými vejde ve známost (druzí vědí něco i z dřívějška + pomluvy)
b) vtíravosti (když lze rozpoznat, nakolik překáží toku interakce)
c) tzv. „vnímaného ohniska“ – dopad způsobilosti stigmatizovaného na různé životní obl.
Osobní identita
- v malých, trvalých společenských okruzích se každý člen po čase jeví druhým jako „jedinečná“ osoba → urč. osobu lde odlišit od ostatních; hraje uspořádanou, rutinní, ustálenou roli v soc. organizaci
- k ochraně proti potenciálnímu zkreslování soc. identity lze využít povahu info o osobní identitě (často totiž umožňuje jejich přesnou dokumentaci)
- biografie připojená k dokumentované identitě může jasně omezit možnosti volby, jež má daná osoba co do způsobů své prezentace
Biografie
- fakticky předpokládáme, že každý může mít fakticky jednu jedinou; vše co kdy nějaký čl. udělal nebo může udělat, je chápáno jako zahrnutelné do jeho biografie
Biografičtí druzí
- stejně jako soc. identita i osobní identita dané osoby rozděluje svět osob vědoucích (mají k dispozici osobní identifikace) a nevědoucích (osobní biografii si doposud nezačali vytvářet)
- osoba o níž druzí vědí, může, ale také nemusí vědět, že o ní vědí; naopak oni mohou či nemusí vědět, že ona ví či neví o tom, že oni o ní vědí
kognitivní rozpoznání – vjemový akt „umístění“ osoby, až již s konkrétní sociální identitou, či konkrétní osobní identitou
sociální rozpoznání – role dané osoby v komunikační etiketě, známe něčí osobní biografické info"
Předstírání
• Předstírání, že netrpím daným stigmatem.
- předstírá-li někdo, ať již v důsledku urč. okolností či záměrně, může dojít k diskreditaci následkem toho, co o něm začne být zjevné dokonce i těm, kdo jej sociálně identifikují pouze na základě skutečností dostupných jakémukoli cizímu člověku v dané soc. situaci
- někomu stigma odhalíme, někdy je lepší ho skrýt
- u skrytých stigmat, které by člověk dokázal udržet v tajnosti, bude buď pociťovat potřebu je někomu sdělit nebo vinu, že tak neučinil
Druhy vydírání:
a) „komplot“ – podstatou je momentální konstrukce událostí, kt. bude možno použít k pozdějšímu vydírání (třeba odlišit od provokace)
b) předběžné vydírání – vyděrač nutí svou oběť pokračovat v činnosti pod pohrůžkou, že jakoukoli změnu ztrestá odhalením skutečností, kt. ji učiní neobhajitelnou
c) sebezachraňující vydírání – vyděrač záměrně nebo pod vlivem okolností uniká postižení zaslouženým trestem díky tomu, že by vymáhání trest vyústilo v diskreditaci „věřitele“
d) klasické vydírání – zdroj vyděračova zisku hrozby vyzrazení takových skutečností o minulosti či přítomnosti dotyčného, jež by mohly zcela zdiskreditovat identitu, již v současnosti deklaruje
- Např. muž, který přišel o práci a před kamarády to tají, aby se necítil „méněcenný“.
- Osobu s tajenou odlišností její sociální identita přivede během pravidelných denních a týdenních aktivit do tří typů míst, kam je lidem, k nimž, jak se může ukázat, i ona patří, odepřen přístup a kde být odhalen znamená být vykázán – což je situace pro danou osobu často tak nepříjemná, že jí lze někdy mlčenlivou spoluprácí předejít.
- Předstírající je někdy postaven před nepředvídatelnou nutnost prozradit o sobě diskreditující informace, jako když se například manželka pacienta s duševní chorobou pokouší vyzvednout jeho pojistku pro případ nezaměstnanosti nebo když chce homosexuál žijící s partnerem pojistit dům a zjistí, že se musí pokusit vysvětlit svůj životní výběr oprávněné osoby.
- Předstírání: např. předstírání před dítětem co je s jeho otcem (neřekneme mu že je v psych. Léčebně, ale jen že je nemocný), tajíme stav otce před okolím a žijem ve stresu co bude, až se otec vrátí domů.
- Život na řetězu – př. Pacienti se stomií (žijí ve strachu z vytečení, proto si vše plánují od výplachu k výplachu. ...)
Techniky kontroly informací
- při společenském přijetí naráží diskreditovaný na obvyklá opakující se omezení
- diskreditovaltený – nepředvídané problémy, na něž naráží při kontrole informací o sobě a
techniky, které osoby s utajovanou vadou užívají ke kontrole zásadních informací o své osobě:
a) skrývání či zahlazování znaků, známých jako symboly stigmatu (změna jména)
b) prezentace znaků stigmatické vady jako znaků jiného atributu, který je méně významných stigmatem
c) rozdělení světa na jednu velkou skupinu, jíž neřeknou nic a druhou malou, jíž řeknou vše a na její pomoc spoléhají
- osoby blízké pomáhají diskreditovanému s jeho maskováním, ale mohou zajít i dále → stanou se ochranným kruhem → diskreditovaný si myslí, že je přijímán jako normální člověk ve větší míře než tomu je
- osoby s týmž stigmatem se mohou při předstírání často spoléhat na vzájemnou oporu
- odmítáním či vyhýbáním se náznakům důvěrností při seznamování
- udržování odstupu od nových známých i ostatních lidí → omezení sklonu druhých vytvářet si jeho osobní identifikaci
Odhalení = metoda sebeodhalení: dobrovolné nošení symbolu stigmatu (viditelný znak)
- symboly stigmatu ze své podstaty neustále dostupné vnímání
rigidní prostředky odhalení: - úmyslná přeřeknutí
Zastírání
- stigmatizovaní používají určitou přizpůsobovací techniku, která žádá, aby spojil rozdíl mezi viditelností a vtíravostí
- osoby ochotné připustit, že jsou nositeli stigmatu mohou přesto usilovat o to, aby se nad nimi jejich stigma nevznášelo jako přízrak → cílem zmírnit napětí → usnadnit sobě i druhým, aby odvrátili od stigmatu skrývanou pozornost
- prostředky podobné těm, kt. se používají u předstírání
- příbuzným typem zastírání je snaha omezit předvádění vad nejvíce spojovaných se stigmatem
3. Skupinová příslušnost
Identita ega = subjektivní pocit vlastní situace a vlastní kontinuity a charakteru, který člověk získá v důsledku svých různých sociálních zkušeností
- je subjektivní, reflexivní záležitost, kterou musí osoba, o jejíž identitu se jedná nevyhnutelně pociťovat
- soc. a osobní identita jsou součástí zájmů a definic, jež si druzí lidé vytváření o sobě
Ambivalence
- jedinec se stigmatem si v naší společnosti osvojuje měřítka identity, jež na sebe vztahuje, aniž je schopen se jim přizpůsobit, nevyhne se pocitům jisté ambivalence ohledně svého já
- stigmatizovaný projevuje tendenci stratifikovat „ty své“ dle stupně, do jakého je jejich stigma zjevné a vtíravé. K lidem, kteří jsou stigmatizovaní zjevněji než on, pak může zaujmout tytéž postoje, jaké k němu zaujímají normální
- ve spojení s či separování se od zjevněji stigmatizovaných spolutrpitelů se nejostřeji projevuje kolísání v identifikaci
- s tímto sebezrazujícím druhem stratifikace je spojena otázka sociálních spojenectví, zda totiž bude daná osoba ve svém výběru přátel, milostných protějšků či životních partnerů sahat do své vlastní skupiny, či zda přitom „překročí hranici“
- čím užší spojení stigmatizovaného s normálními, tím více se bude sám vnímat nestigmaticky, ačkoli v některých kontextech tomu bude právě naopak
Profesionální prezentace
- zásady doporučované stigmatizovanému, kt. se obvykle týkají určitých běžných záležitostí, jsou mu předestírány žádoucí metody odhalování a skrývání (řešení choulostivých situací: podpora, kt. by měl vyjadřovat „těm svým“, způsob a míra přátelení se s normálními, typy předsudků vůči osobám jeho kategorie, nad nimiž by měl přivírat oči, a ty, na něž by měl otevřeně útočit, míra do jaké by měl vystupovat jako čl. zcela normální a míra, do jaké by měl povzbuzovat poněkud odlišné zacházení se svou osobou, skutečnosti o osobách jeho kategorie, jež by jej měly naplňovat pýchou a „smiřování se“ se svou odlišností, jehož by měl být schopen
- vždy varování před úplným předstíráním, před přijetím negativních postojů druhých vůči sobě, před „přehráváním“
- na druhou stranu varování před „normifikací“ či „nepřehráváním“ – nabádáni k tomu, aby měli odpor k těm jim podobným, kt. aniž svá stigmata tají, pečlivě zastírají a dbají velmi na to, aby ukázali, že navzdory dojmu, jímž působí, jsou zcela duševně zdraví, velkorysí, střízliví, mužní, schopní těžké fyzické práce a namáhavých sportů → že jsou gentlemany mezi devianty, milými lidmi, jako jsme my, navzdory reputaci své vlastní kategorie
Příslušnost k vlastní skupině
- recepty na bytí, které jsou doporučovány jakoby z osobního hlediska stigmatizovaného, jejich analýza jasně ukazuje, že je formuje něco jiného
- povaha jedince, jakou si on sám připisuje a jako mu připisují normální je plodem povahy jeho skupinového členství
- pravá skupina dané osoby je souhrnem osob, u nichž je pravděpodobné, že budou trpět stejnou deprivací, jakou trpí ona, neboť mají stejné stigma, její pravá „skupina“ je de facto kategorií, jež může být prostředkem její diskreditace
- jestliže neexistuje nějaká cizí kultura, o kt. se lze opřít pak se tím více strukturálně separuje od normálních, tím více se jim může po kulturní stránce začít podobat
- pro kodex chování může být rozhodující vlastní skupina (profesionálové to doporučují)
Příslušnost k cizí skupině
- obecný vzorec, stigmatizovaný svým chováním by měl naznačovat, že stigma není nikterak těžké, ani zde není nutnost nést ho nijak neodlišuje od nás, ale musí se od nás držet tak daleko, jak je to zapotřebí pro naši schopnost se bezbolestně utvrzovat v našem přesvědčení o něm
- po stigmatizovaném se chce, aby měl trpělivost být pro druhé tím, čím mu odmítají dovolit pro ně být – ironie- toto vyvlastnění jeho rce může dost dobře být tím nejlepším co může získat
Politika identity
- vlastní i cizí skupina nabízí stigmatizovanému identitu ega, je mu řečeno že pokud si osvojí správný postup, podaří se mu vyrovnat se sám se sebou a stát se celým člověkem
- stigmatizovaný je ujištěn, že je lidskou bytostí jako každý jiný, ale nebylo by moudré předstírat nebo zradit „svou“ skupinu → osud a úděl stigmatizovaného; → výzba pro odborníky, kteří stigmatizované reprezentují a nutí je prezentovat ucelenou politiku identity → díky ní dokážou rychle rozpoznat „neautentické“ aspekty jiných doporučovaných řešení, zato však velmi pomalu skutečnost, že žádná „autentická“ řešení možná ani neexistují
stigmatizovaný neví co si má o sobě myslet
4. Já a jeho druhý
Odchylky a normy = chce-li někdo porozumět své odlišnosti, nemá hledět na ty, kdo jsou odlišní, ale na ty kdo jsou obyčejní
- normy (v této studii) se týkají identity nebo bytí: úspěch či neúspěch při jejich dodržování má zcela přímý dopad na psychologickou integritu daného jedince
- vedle norem (jako je sch. vidět, gramotnost) existují i normy spojené s tělesným půvabem → berou na sebe podobu ideálů a zakládají měřítka, jimž v urč. stadiu svého života není s to dostát nikdo → hodně lidí diskvalifikováno
- obecné hodnoty platné v dané společnosti nemusí být vůbec plně ukotveny a přesto mohou vrhat stín na setkání, k nimž dochází v každodenním životě
- nedodržování množství drobných norem významných pro etiketu komunikace tváří v tvář může mít velice pronikavý dopad na přijatelnost provinilce v sociálních situacích
- produktem norem identity jsou odchylky i přizpůsobení
Normální deviant = stigmatizovaný, který zvládá svou roli. Normalizace všeho = rys společnosti.
Stigma a skutečnost = normální a stigmatizovaný = jeden celek
5. Odchylky a deviace
- skupiny osob, které sdílí určité hodnoty a dodržují sociální normy, každý příslušník, který normy nedodržuje → odchylná osoba s odchylkou
- některý člen se odchýlí → začne hrát zvláštní roli; stává se symbolem skupiny a představitelem určitých šaškovských funkcí, není mu dopřána úcta, jako ostatním členům; středem pozornosti (vesnický idiot, maloměstský opilec…) deviant ve vlastní skupině
- devianti mohou občas zjistit, že mají funkci stigmatizovaných, nejsou si jisti, jak budou přijati v interakci tváří v tvář a budou zkoušet reakce na svůj úděl
- odpadlíci – dobrovolně a otevřeně odmítají přijímat jim příslušející soc. pozici stavějí se proti našim základním institucím
- sociální deviant
- 2 typy sociálních kategorií:
a) etnické a rasové menšinové skupiny
b) příslušníci nižších společenských tříd
b) příslušníci nižších společenských tříd
Dovolujeme si Tě dozvat na naši výroční/vlasovou GIVEAWAY, zkus Své štěstí zde: http://handbagforladies.blogspot.cz/2012/05/vyrocni-g-i-v-e-w-y.html
OdpovědětVymazat